Rubrika: Aktuality

„Jak bylo ve škole?“
„Dobrý.“
„Co jste dnes dělali?“
„Nic.“
„A co bylo k obědu?“
„Nevím.“

Znáte to? 😊 Po celém dni ve škole se těšíme, až nám děti povyprávějí, co všechno zažily. Jenže místo nadšeného vyprávění často přichází jednoslovné odpovědi. A tak zkoušíme další a další otázky, ze kterých se postupně stává malý výslech.

Přitom někdy stačí změnit způsob, jakým se ptáme. Pro děti, zejména ty mladší, může být otázka „Jak bylo ve škole?“ příliš obecná. Během dne zažijí tolik různých situací, že vlastně nevědí, kde začít.

• Co tě dnes ve škole nejvíc rozesmálo?
• S kým sis dnes o přestávce hrál/a?
• Co se ti dnes povedlo, i když to nebylo úplně jednoduché?
• Zažil/a jsi dnes něco, co tě překvapilo?
• Komu jsi dnes udělal/a radost?
• Pomohl ti dnes někdo s něčím?
• Co by sis chtěl/a z dnešního dne zopakovat?
• Bylo dnes něco, co tě mrzelo nebo naštvalo?
• Kdy ses dnes ve škole cítil/a opravdu dobře?
• Kdybys mohl/a dnešnímu dni dát název, jaký by to byl?

Nejde jen o to, co se děti naučily

Když se zajímáme o školní den, často se ptáme především na učení. Co děti probíraly, co dostaly za úkol nebo jestli se jim něco podařilo. Škola je pro děti ale mnohem víc než jen čtení, psaní a počítání. Je to  svět kamarádství, drobných radostí, překonávání překážek, konfliktů i nových zkušeností. Otázkami můžeme dětem ukázat, že nás zajímá nejen jejich výkon, ale především to, jak se ve škole cítí.

…A někdy se nejvíc dozvíme, když se přestaneme ptát.

Po náročném dni mohou být děti unavené, zahlcené nebo jednoduše nemají chuť povídat. A to je úplně v pořádku. Nemusíme se všechno dozvědět hned při cestě ze školy. Někdy se děti rozpovídají až při společné svačině, na procházce, při hře nebo večer před spaním.

Pomoci může i to, když začneme vyprávět sami: „Víš, co mě dnes potěšilo? Kolega mi pomohl vyřešit problém, se kterým jsem si nevěděl/a rady.“ Dáváme tím dětem najevo, že sdílení je přirozenou součástí vztahu, nikoli povinností odpovídat na otázky.

Malý tip na závěr

Zkuste si doma zavést jednoduchý večerní rituál. Každý člen rodiny může říct jednu věc, která mu dnes udělala radost, a jednu, která pro něj byla náročná. Bez hodnocení, bez opravování, jen s opravdovým zájmem a vzájemným nasloucháním. A hlavně s vědomím, že tu jsme jeden pro druhého, ať už byl náš den jakýkoliv. 💛

Tři týdny utekly jako voda. Děti už znají svou třídu, objevují školní denní rytmus, pomalu si zvykají na nové prostředí a především – začínají se mezi sebou poznávat.

Právě první týdny školy jsou důležitým obdobím pro budování vztahů a pocitu bezpečí ve třídě. Učíme se, kdo je kdo, hledáme si kamarády, zjišťujeme, s kým si rádi hrajeme, kdo nám pomůže, když něco nevíme, a také jak spolu dokážeme vycházet, i když máme každý jiné potřeby a představy.

Dobré vztahy nevzniknou samy od sebe. Potřebují čas, pozornost a společné zážitky. Proto se už od začátku snažíme děti propojovat, dávat jim prostor spolu mluvit, spolupracovat, všímat si jeden druhého a postupně si ve třídě vytvářet pocit, že sem každý z nich patří.

Po třech týdnech jsme v první třídě vytáhli teploměr školní pohody a mimo jiné také zjišťovali, jak se našim prvňáčkům ve škole vlastně zatím daří. A ptali jsme se opravdu na všechno důležité. Kdo už má svého parťáka na hraní? Kdo už se smál tak, že ho na chodbě slyšela paní uklízečka? Kdo už pomohl spolužákovi? A kdo by do školy přišel klidně i v sobotu?

Společně jsme pokračovali také v tvorbě třídních pravidel, hráli si na detektivy emocí a podle výrazů v obličeji hádali, co právě kdo prožívá. Nakonec jsme přemýšleli nad tím, co každý z nás umí a čím může třídu obohatit.

Protože ze skupiny dětí se teprve postupně stává parta, která drží při sobě. A právě na tom chceme společně stavět – na bezpečí, kamarádství, vzájemné pomoci a radosti z toho, že do naší třídy každý z nás patří. 💛