Jak vypadá Pražský hrad zblízka? Kdo odemyká korunovační klenoty? A kolik váží největší zvon katedrály sv. Víta? Na tyto i mnoho dalších otázek hledali odpovědi naši čtvrťáci a páťáci, kteří se vydali na společnou exkurzi do Prahy.
Naše dobrodružství začalo už cestou vlakem. Po hlavním městě jsme se přesouvali také tramvají a metrem, takže jsme si vyzkoušeli různé způsoby městské dopravy. A všechno jsme zvládli na jedničku! Po celou dobu jsme se učili nejen o historii, ale také samostatnosti, ohleduplnosti a spolupráci.
Pražský hrad plný příběhů
Hlavním bodem programu byla prohlídka Pražského hradu. Paní průvodkyně nás provedla místy spojenými s českými dějinami, významnými panovníky i současností. Dozvěděli jsme se, že historie hradu sahá až do 9. století a že od roku 1918 slouží jako sídlo prezidenta republiky.
Velký dojem na nás udělala katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Obdivovali jsme její majestátní věže, nádherné kaple i místa posledního odpočinku významných českých panovníků. Zaujalo nás také vyprávění o zvonu Zikmund, který váží přibližně 20 tun a k jeho rozeznění jsou potřeba čtyři zvoníci.
Nahlédli jsme rovněž do historie Vladislavského sálu, Zlaté uličky a baziliky sv. Jiří. Zjistili jsme, jak se od sebe liší gotický a románský stavební sloh, kdo býval správcem hradu a proč je přístup ke korunovačním klenotům chráněn sedmi zámky, ke kterým je potřeba sedm klíčů.
Díky poutavému výkladu paní průvodkyně jsme si mohli lépe představit, jak se na hradě žilo v dobách králů a jakou roli toto místo hraje dnes.
Karlův most a slavný pražský orloj
Naše putování pokračovalo přes Karlův most, kde jsme si prohlédli historické sochy a užívali si jedinečnou atmosféru tohoto místa. Poté jsme zamířili na Staroměstské náměstí, kde jsme obdivovali slavný pražský orloj.
Prahu jsme tak poznávali nejen z vyprávění, ale také přímo v jejích ulicích, na náměstích a u historických památek. Každé místo nám nabídlo nový příběh a další zajímavosti, které bychom v učebnicích poznávali jen obtížně.
A protože k pořádnému výletu patří i trocha samostatnosti, nechyběl ani rozchod. Děti si mohly užít chvíli podle svého a nasát atmosféru velkoměsta.
Zvládli jsme to na jedničku!
Velkou radost nám udělalo také ocenění od paní průvodkyně, která pochválila naše děti za jejich chování a ocenila, jak dobře jsme společně zvládli všechny nástrahy, které jsme museli překonat. Taková pochvala nás těší, protože za ní stojí vzájemná spolupráce, ohleduplnost a zodpovědnost.
A co na výlet říkaly samotné děti?
„Moc mě to bavilo.“
„Líbil se mi Pražský hrad a katedrála sv. Víta.“
„Já jsem myslela, že Praha je špinavá, a přitom je tak krásná…“
„Chtěla bych to zopakovat. Co třeba na Vánoce?“
Právě poslední citace krásně vystihuje, jak dokáže osobní zážitek změnit náš pohled na místo, které jsme dosud znali třeba jen z vyprávění. Praha nás překvapila svou krásou, historií i jedinečnou atmosférou.
A kdo ví, třeba se do ní opravdu brzy vrátíme!
Děkujeme paní průvodkyni za poutavý výklad, dětem za skvělou reprezentaci školy a také všem, kteří se podíleli na přípravě tohoto společného zážitku. Z Prahy si odvážíme nejen spoustu nových poznatků, ale také krásné společné vzpomínky, které se do učebnic nevejdou.